Slova jsou jen kapky deště...
Venku prší...déšť padá a bubnuje na střechy stanů. Déšť uklidňuje mou psychyckou rovnováhu a mou mysl. Připadám si, jako v ráji. Mohu jen snít o sprše v přírodě, ale představa to je krásná! Vítr vane a déšť padá na všechny strany.
Chci se vykřičet s bolestí na mé dost rozbité duši, nemám však kde uleviít. Proč je život tak těžký...bolestivý?! Chladivý pocit svěžesti z nebe, krásný a nenahraditelná úleva. LOahoda...voda padá, já ležím a nechám se opráskat tou ledovou, čistou dešťovou vodou. Ulevuje se mi. Nervy povolují, já přesto vím, že je to pouze dočasná úleva. I za ní jsem velmy vděčný!