"Spolu zvládnem všechno"....
Zažily jste tuto krásnou větu?
Já už ano a ne jednou. Tuto větu jsem slýchával od NÍ. Neuvedu její jméno, ale když bude číst ta žena, určitě bude vědět, že se to týká jí! 
. Jak jsme se poznaly? Jiný příběh, ale možná ho tu edituji, ale jenom možná.
O čem tento příběh je? Je o mě, NÍ.... Chtěl jsem tu přidat ještě jednu osobu, ale nemohu. Ne že bych nechtěl, ale... s NÍ mám více toho prožitého. Když mi je hodně na nic, mám náladu na nic, nebo mám jiný trápení, vždycky tu byla a je pro mě!
Říkáš si, že toto tady nepatří? Tse, houby! Tady patří skoro každej můj příběh! Zvikej si! Ne každý má to štěstí, že pozná opravdu skvělou kámošku, které mohu věřit a v které mohu hledat i oporu v nejhorších chvílí! Říkáš si takových lidí mám hodně? Uvedu tě v omyl!
Představ si, že jsi poznal kámošku. Znáš se s ní zhruba tři měsíce. Máš své problémy. Jednou ti pomůže, podpoří tě. Ale co se stane po druhé? Možná ti řekne: "To bude dobrý" a to bude vše. ONA za mnou přijde, obejme a v nutné nouzi mi i dá nějakou tu radu.
I když se mnohokrát hádáme, přesto je moje zlato, které nechci ztratit! Bylo by to opravdu hrozné! Kdyby za mnou někdo přišel s otázkou, zda bych JÍ vyměnil tak by má odpověď zněla asi takto:"Nač k životu něco jinýho, když mám to, co jsem hledal? Mě stačí to, co mám, takže nevyměním JÍ za nic!".
Tak co, už jsi změnil názor, že máš nejlepší kámošku, která ti se vším pomůže? Newím jaká je tvá odpověď a upřímně je mi to jedno, ale já mám to, po čem sem snil už dlouho a JÍ ztratit to bych opravdu nedal. A jak říká ONA sama: "Spolu zvládneme všechno, Ondro..." a takyže má pravdu