Andělskej plán nevyšel...
Doma je prázdno. Jsem sám doma a užívám si ticho. Jen hodiny tiše tikají. Koukám se na večerní oblohu, krásný pohled. Najednou vidím obrys nějakého těla. Je to jako duch, ale ne přímo. Má to křídla...tělo...a oči tak smutné, až se mi chce brečet.
Vykřiknu hrůzou i strachem. Nevím, co od toho stvoření mohu očekávat. Ale můj strach přešel v údiv, protože stvoření mě oslovilo.: "Neboj se mě Ondřeji, já ti neublížím. Chci ti pomoci...zbhavit Tě vlastního trápení".Nemohl jsem údivem promluvit, jen jsem dál zíral na tu podivnou bytost. Nedal najevo, že mu to vadí...asi už byl zviklý.
"Tvé trápení ti odstraním...ale ty mi dáš za to svou duši". Tahle věta mi rozvázala jazyk-zeptal jsem se "Co je to za blbost?Jak mě chceš zbavit trápení, když ani neexistuješ?A i kdyby tomu tak bylo...co když mě trápení nezbavíš?"Bylo vidět, že mé myšlení tu osobu zarazilo. Nejspíše si uvědomil, že na té úvaze bude. Nelze soudit, zda se zamyslel, protože jeho výraz se nedal poznat. "Na jednuá stranu máš pravdu Ondřeji, ale zase...když ti od trápení nepomohu...tak ti dám tolik úsměvu,l nebudeš vědět, kdy se máš přestat smát. Uzavřely jsme spolu dohodu.
Probudil jsem se a uvědomil si, že to byl pouáhý sen. Andělé existují jejn ve snech, ale trápení tě nezbaví nikdo! A tak musím péouzýe konstatovat, že ten máloviditelný človíček s mrtvým pohledem mě bolesti nezbavil.... Andělskej plán nevyšel...
:0
(admyn, 15. 7. 2012 13:36)